Sans/Lazybones

"Nešahej na něj psychopate! Bolí ho to"
Zavrčel a pomocí dvou kostí přišpendlil jejich otce na zed laboratoře.   Sans už toho strpěl dost, ale je tu jedna věc kterou nikdy NIKDY nestrpí a to ta když někdo ublíží jeho bráškovi..Papyrusovi.
Objal svého mladšího brášku  a teleportoval se za obrovské kovové dveře které vedli do otcovi laboratoře.  Na chvíli brášku pustí a  dveře zablokoval aby otci chvíli trvalo se odtamtud dostat. Pak brášku  opět objal a začal uklidnovat protože brečel.. "Šššš PaPIErusi"  
za to si vysloužil ránu pěstí do břicha. Naštěstí moc to nebolelo. Ovšem budme upřímný, ačkoliv bráškovi slíbil že takhle s ním vtipkovat nebude, potřeboval aby se nyní soustředil na něco jiného.  "Proč je táta takový?" Zašeptal plačivě bráška. "Papsy...on.. postrádá maminku.... ale neboj. Přisahám ti že nikoho nenechám aby ti ublížil..Už nikdy víc" usmál e na brášku. A jak brzy mnozí zjistí.. Sans jen tak sliby nedělá a když už ANO, tak můžete věřit že to bere smrtelně vážně.
Objal brášku  tak aby to neviděl, zasvítilo mu modře oko. "Neboj se... nyní je čas najít něco k jídlu. Otec z té laboratoře nevyleze... Né když to není nutné..a my pro něj nutní nejsme" s těmito slovy se teleportoval s bratříčkem do prázdné uličky.
--------------
Chytl  brášku za ručku a rozcuchá mu vlásky,. Papyrus už to znal, nedělali to poprvé.. Museli krást.. Když se o ně otec nestaral..a  Sans si slíbil že se o brášku postará. Za chvíli už to jelo.   Typická věc, omylem  narazili do mladého muže,  slušně  a smutně se mu omluvili. Muž jen něco zavrčel a šel dál. Pak si toho všiml, a začal  ten neoblíbený kolotoč kdo je rychlejší. Pevněji chytl brášku za ruce a rozběhl se s ním, když už bráška nestíhlal. Zahnuli za roh a teleportovali se do jiné části města.
--------------
"Šššš.. Byl jsi skvělý bráško, tak jako vždy" Pochvílí ho, Vím že jsi na tohle...moc nevinný...Plný ideálů..Nemůžu ti zkazit tvůj pohled na svět pomyslí si. "Jdeme Papsy.  Zaplatíme nějaké pečivo,  a pak si dáme nanuka..Protože jsi užasný" Věděl že  v takovýhle chvílich není bratr zrovna komunikativní, jak bylo řečeno..On je ..prakticky neposkvrnění i přes to  že k nim otec byl lhostejný. Papyrus stále věřil že otec bude jednou tak láskyplnýjako býval.. Sans věděl že je jeho bráška naivní..ale nemohl to jen tak říct.. To by s ním už Papyrus v životě nepromluvil.
Po pár rohlících, kdy měli oba plné bříško se vydali do parku a cestou koupili  nanuky. Zase bráškovy rozcuchal na chvíli vlasy, už jen z principu že to Papse štvalo.  "A potom, se půjdeme někam projít zjistit něco nového. Domů se vrátíme až večer.."   Dva malý kluci, ale ten o trošku starší musel dospět o dost rychleji než by vlastně měl. Stará se o mladšího bratra, dělá mu jídlo. Snaží se ho něco naučit.  Číst mu před spaním pohádku na dobrou noc  a ještě mnoho další ,  a mimoděk toho ještě odstrkování otce jenž jim možná díky jeho pokusům zvyšoval sílu, ale přitom je jenom více zranoval.
Procházeli se parkem, a ačkoliv se Sans usmíval, nenápadně byl stále v pozoru. Mnoho lidí  ho to již mohla znát, jako zloděje, který  nikdy nebyl chycen.. Nebyl chycen díky tomu co uměl..ale o tom nikdo nevěděl. Přes všechen risk se to Sansovi dařilo držet v tajemství. Otázka byla ovšem na jak dlouho? Za jak dlouho lidé... Okolo nich zjistí že Sans.. i jeho bratr jsou mutanti? Sans věděl že většina lidí mutanty nepřijímala dobře.

Když jste již byli velice zdařilým obchodníkem s lidskými schopnostmi, který věří jen sobě a bratrovi, bylo zapotřebí, aby pátral potom nejlepším kousku, co se kde dal sehnat. O mutantech věděl málokdo. A o to horší bylo je poznat. Každý byl nanejvýš opatrný, stranil se a choval se nanejvýš podezřele, když měl pocit, že mu někdo šlape na paty. A tím někým byl většinou on. Lidé byli tupí, nic netušili. Neměli ponětí, co za výjimečné osoby tu mezi nimi chodí. A ani on nijak nemínil na sebe brát přílišnou pozornost. S jeho schopností to bylo velice lehké. Nebyla viditelná. A když jste jí ucítili, bylo příliš pozdě. Již vás měl ve své moci a pustil až když mu to přišlo vhod. Nejlépe, když bratr vysál tolik chtěnou schopnost a oni měli další zboží na prodej. Brzy se budou moci v penězích přímo koupat. Ale kdo má hodně, chce stále víc. A jeho to v mnoha případech i více bavilo než aby nutně potřeboval ty zelené papírky, které si mohl získat stejně tak jednoduše, jako kdyby přistoupil k nějakému bohatému muži a jednoduše by mu vnukl myšlenku, že zrovinka chce napsat velice tučný šek a předat mu jej. Takhle si jako dítě vydělal na zmrzlinu, ale to bylo již mnoho let zpět. To ještě netušil, jakou má jeho moc sílu a potenciál. Do jakých hlubin lidských myslí může zaplout a co vše proti nim může použít. Jejich největší strach mohl během vteřiny proměnit ve skutečnost, kterou zažívali pouze oni. Jak lehké bylo z někoho učinit blázna nebo někoho přinutit, aby se zabil či někoho zabil. Tak snadné, tak uspokojující.
Jako dnešní den. Přímo ukázkový k tomu, aby nalezl další schopnost nebo si jen užíval sluníčka a někomu si pohrál s myslí. Stále si nikdo nespojoval, proč někteří lidé začali bezdůvodně bláznit. Kdo by ho podezíral? Vždy se tvářil stejně vyděšeně jako zbytek osazenstva. A vždy zmizel, aniž by si na něj někdo vzpomněl. Jednoduše se smazal z jejich vědomí. 
Koupil si v jednom stánku zmrzlinu, ve druhém noviny a usadil se na blízké lavičce. Ze zmrzliny ujídal, složené noviny ve druhé ruce. Sic se zdálo, že si čte, pozoroval lidi okolo sebe. Občas někomu něco ujelo. A on ten moment musel zazřít. A nebo si dál užívat dne.

Kdo ví, kolikrát se mohl čas opakovat, možná víc možná méně. Kdo ví, kolikrát Sans koukal na to samé, kolikrát musel dělat to samé, přesto jeho mysl stále byla chladná. Dejme tomu že už se něco takového událo, že už čas byl vrácen, Vědět co se stane, pohybovat se v něčem čím už vaše mysl prošla.. Není pro každého. Někdo by se z toho mohl i zbláznit. Možná proto byl Sans takový, tváří se že mu je všechno u ...zadku. Ale pravda byla jiná, a pro někoho by mohla být i děsivá.
Pohladí svého brášku po vlasech. Chránit... Navždy. Sliby moc nedělám, ale u tohohle vydržím.. bráško usměje se v hlavě. Přitom šli pomalu dál.
Bohužel..Když jste malí, a nedáváte pozor jako malý Paps může se stát že lížete zmrzlinu tak silně že vám ten kopeček může spadnout. Ovšem ne všichni mají brášku co to může zachránit. Lehkým mávnutím ruky se kopeček Papsovi vrátil do kornoutku. "Jsi nejlepší bráško" zazubil se Papyrus. Sans zavrtí hlavou.
"Ne, to ty jsi nelepší" usměje se pobaveně.
"Co je támhleto?" Ukázal náhle Papyrus na veverku ve větvích.
"To je veverka.. pravděpodobně hledá žaludy na zimu" řekl ze svého úsudku, a šli dál. Většina dnů byla klidná. Sans měl nyní na sobě kapucu, a procházel se ze svým bráškou. ale ne každý den je bez problémový. Vždy se najde někdo kdo si myslí že dva malý kluci by se neměli takhle potulovat taky.
Klučina.. asi okolo puberty se k nim blížil, poněkud rázným krokem. jakmile prošel okolo nich nastavil nohu, aby Papyrus spadl. Což je jedna z chyb co můžete udělat.
Sans rychle zvedl Papse co začal fnukat. "Ššššššš, zůstan tady ano? Tohle si k tobě nikdo nedovolí" dá mu pusu na čelo, pak se zvedl. Kosti natož na blastery mohl zapomenout, upoutal by moc pozornosti. Takže proto jednoduše s telekinezí.
"Co to jako mělo bejt?!" Pomocí telekineze ho k sobě otočil, takže to...trošku vypadalo že se k němu kluk otočil doprovolně.
"Co? Nemůžu za to že je nemohlo" pokrčil rameny kluk, což Sanse jenom více vytočilo. Zhluboka se nadechl
"Chtěl jsem tě urazit, ale při pohledu na tebe jsem si uvědomil, že by to bylo týrání zvířat. Takže to uděláme jednoduše"
Ukáže na svého brášku. "Hezky se mu umluvíš..a. pak odsud hezky vypadneš...nebo toho budeš do konce svých dnů litovat" Sans se zlověstně usmál a na chvíli mu zasvítilo oko. Ovšem tak aby si toho ten zmetek všiml. Byl většinou opatrný ale vyl až moc alergický když někdo něco dělal bráškovi.
Klučina vyděšeně polkl rychle se omluvil a zamířil pryč.
Sans se usmál, schodil si kapuci a došel k bráškovi. "Když mi nastrčil nohu spadla mi zmrzlina.." zafnukoval Papyrus. Sans ho očistil od kousků zmrzliny
"Neboj se Papsy... Koupím ti novou" Slíbil mu a zastavili se u jednohostromu. "A co jinak..? Když jsi spadl, nebolí tě něco? Koleno? Ruka?" Papyrus jen zavrtí hlavou a obejme Sanse. Ten se jen usměje a také ho obejme. "Taky tě mám rád"