Vymyšlené postavy

  

Jméno: Will Drake
Přezdívka: X-57  (Tak ho volali v E.Z.I.CU) Nyní zatím žádnou nemá)
Věk: 18 
Schopnost: Superrychlost, vidění do budoucnosti (Maximálně hodinu dopředu..zatím) 
Rodina:
Caroline Drake- Mrtvá
Marcus Drake - Mrtvý
Povaha: 

Býval jiný, byl takový věčný optimista.Plný naděje a snů než se to změnilo.. Ale o tom se dovíte v Historii. Nyní je čas se podívat na to. Kdo je nyní.  Málo kdo si Willa všimne, je takový nenápadný,  je uzavřený do sebe, a radši stojí opodál všeho dění. Není zrovna mluvka, a  má instinkt od sebe všechny odhánět, už jen z principu že není zvyklý na nějakou příjemnou společnost.  Není zvyklý mít kolem sebe nějakou společnost, a když se něco takového děje, tak se nejradši ze všeho vytratí na místo kde by mohl být sám.  Není to že by se bál vyloženě udělat přátelé. Díky své minulosti to vyloženě neumí.  OVŠEM,  každý led jednou roztaje, a i Will se může naučit jako někoho přijmout, když se něco takového stane. Will je pak opravdu dobrým přítelem na kterého se můžete vždycky spolehnout at se jedná o cokoliv.  Přes to vše co mu lidé udělali. Neházíje všechny do jednoho pytle, v tom je ovšem ten určitý problém. Při velké snaze z něj lze udělat  v podstatě něco jako svoji loutku, a není divu. Dlouhou dobou nic jiným nebyl.. Než jen loutkou. Ale  ve většině případech je nečitelný, v jednu chvíli může jednat jako nejlepší přítel, a za chvíli..jako váš největší nepřítel..Takže pozor.
Historie: 

Svoji rodinu si moc nepamatuje, pamatuje si ovšem konec jeho rodiny.  Byla noc, bylo mu sotva 8 let. Když do jeho domu vtrhli ozbrojení muži kteří mu před očima pozabíjeli  jeho rodiče. Pak ho odtáhli.  Byl zmatený, a to nevěděl že ta největší bolest teprve začne.  Ti muži ho někam odvlekli. Do podivné budovy.. smrdělo to tam, a Will nedokázal říct čím. A poprvé potkal muže který dodnes figuruje v jeho nočních můrách.  Benedict Arnolds, vědec organizace E.Z.I.C , tehdy byl ještě mladý.   Ale tu bolest kterou při svých pokusech dokázal Benedict způsobit byla nepopsatelná.  Malý Will poprvé cítil nenávist..a ta nenávist rostla.   Každý se k němu choval jako ke špíně..ke zrůdě, a on se sám takhle dlouho viděl. Měl se stát  chytačem ostatních jako je on sám.. těch jiných.  Proto byli podniknuty pokusy aby jeho síly byli zvýšený. A ačkoliv  jak tam Will trávil podstatnou část svého života, dělal ze sebe loutku. Poslouchal na slovo. Rostl v něm odpor, a ten.. ve věků 15 let dovršil maxima.   Byl večer,
hlídali ho jen dva strážci, mysleli si ..že víc není třeba. Oh, jak moc se mýlily.    Vystřelil, nezajímal se o to zda někoho zabije, mysl mu poškodili  už tak hodně. Pravda bohužel je taková že na své cestě šel přes mrtvoly.  Smrtelně zranil i Benedicta, ale ten hajzl zo přežil. Dostal se ven, ale věděl že nemůže stát. A tak běžel..běžel.. Běžel. Do té doby dokud neomdlel. Probudil se  v neznámém domě,  seděl u něho neznámý muž, to bylo asi poprvé když  se neuvěřitelně lekl. Ale muž byl milý,  pomohl mu, schoval ho u sebe. A nakonec, když už si byl jist že Will mu věří odhalil mu že je také mutant.  Muž pomohl Willovi správně korigovat svoji sílu, ale přesto se Will rozhodl jít dál. Z prostého důvodu, nechtěl aby ho E.Z.I.C našel, a tak se vydal pryč, ..kdo ví?  Třeba se jednou zase potkají. 
FC: Ash Stymest

  

  

Jméno: Nicolas Henrik Graham
Věk: 29 let
Schopnost: ovládání ohně/ledu, empatie
Rodina: oficiálně žádnou nemá, v rodném listě však stojí Grace Graham a Henrik Anderson
Povaha: 
Víc než komplikovaná. Jako dítě nevyrůstající v milujícím prostředí má Nick plno skrytých komplexů, které si kompenzuje agresivitou a sledováním utrpení druhých. Je stejně tak schopný dát si skleničku skotské, zatímco mu před očima někdo v bolestech vykrvácí, jako se může smát hloupým dívčím vtipům. Dopředu je těžké ho odhadnout, někdy se zachová čestně a hraje fér, zatímco jindy nedbá pravidel.  Svůj život řídí jen podle jediného – podle svých potřeb. Život mu není nijak drahý, váží si jen toho svého.  Postupem času se v něm vyvinul odpor k obyčejným lidem a k mutantům, kterých je na Xavierově akademii plno. Žaludek se mu obrací už jen z představy, jak se Profesor plazí před lidmi a  hledá smírčí cestu. Vzorem se mu stal Erik Lehnsherr a jeho idea provázející celé Bratrstvo. Plně se ztotožňuje i s názory Nathaniela Essexe, i když přitom neztrácí vlastní hlavu. Ve výhodných záležitostech spolupracuje, ale pokud se mu něco nezdá, neváhá si zašpinit ruce sám. Někde hluboko uvnitř možná stále ještě dřímá cosi dobrého, skomírající ochranitelský pud a slušná povaha. Jenže všechno je zasypáno popelem nedůvěry a pochybností. Jeho činy se čas od času zdají být lehkomyslné a nepromyšlené, záda si ovšem hlídat nezapomíná. Rád si stanovuje jasné cíle, jaké se snaží splnit. Nemá přehnané ambice, protože si uvědomuje riziko. S oblibou využívá zmanipulované prostředníky, vnímá je jako součást vlastní ochrany a prostředek ke hře. Loajálnost mu říká hodně, nicméně věrný zůstává vždycky jen sám sobě. Čas od času ho trápí záchvaty vzteku, při kterých rozbije všechno, co má zrovna po ruce.
Historie: 
Rodný list tvrdí, že jeho genofond se skládá z anglických a švédských genů. Matka byla Angličanka, otec Švéd, ale ani jeden z nich o něj neprojevil valný zájem. Jedinou vzpomínkou, která se ho nikdy neopustila, se tak stalo jeho jméno. Možná Nick neměl v otcově srdci své místo, zato jeho matka projevila jistou dávnu naivity, když svého syna pojmenovala zrovna po něm. Už jenom z toho důvodu své prostřední jméno nepoužívá. Neměl ho rád, když si začal uvědomovat souvislosti, a začal ho naprosto nenávidět, když se stal přítěží i ženě, která k němu měla mít ten nejpevnější vztah. On ji miloval celým svým dětským srdcem, ale oplátkou mu bylo umístění do dětského domova. Bez jediného vysvětlení, kterému by rozuměl, se tak Nick ocitl opusštěný na zcela neznámém místě. Nechápal, co provedl špatně, vždycky byl hodným dítětem, na které se staré dámy usmívaly, zatímco mu nabízely kakaovou sušenku. Nekřičel, nevztekal se, poslouchal na slovo. Poprvé v životě tak dostal lekci, na kterou už nikdy nezapomenul. Ztratil důvěru v lidi, ačkoliv se ještě neprojevily jeho mutantské schopnosti, jaké by ho usvědčily z toho, že je jiný.
Naučil se přežívat, i když přitom utrpěl několik ran. Žít mezi jinými sirotky rozhodně neznamenalo procházku růžovou zahradou. O to horší byly pokusy o jeho osvojení. Bylo pro něj snadné zapůsobit, spousta plánujících rodičů zjihla při pohledu na modrooké blonďaté dítě, co potřebovalo rodičovskou lásku.  Marně je přitom vychovatelé varovali. Nick se podíval na několik míst, ze kterých buď utekl nebo ho odvedli zpátky. Neměl sebemenší zájem u někoho natrvalo zůstávat, veškeré osvojitele jen využíval. Vždycky mu šlo šlo jen o to, aby se od všech dostal co nejdál. Jenže postupem času mu došlo, že tudy cesta nevede. Proto mu bylo nesmírnou úlevou, když dospěl. Konečně mohl opustit to proklaté místo a zařídit si vlastní domov. Jen jedné vzpomínky se zbavil nedokázal. Prožil několik měsíců na farmě v Irsku, kde se k němu chovali zvláštně. Moc mile, ačkoliv on nedělal nic, čím by si to zasloužil. Odnesl si od rozvětvené rodiny jedno – a to, že je jiný.
Skrz svou nezřízenou povahu pro něj bylo později těžší najít si stálé záměstnání, proto se rozhodl cestovat. Vždycky vzal něco, na co stačil, na co nepotřeboval kvalifikovanější vzdělání. Vedl spíš samotářský život, protože nenarazil na nikoho, kdo by mu přišel dostatečně dobrý. Snad v něm stále ještě dřímaly obavy, že kdyby k němu choval hezké city, jeho srdce by bylo opět vyrváno a rozdrceno. Ale v jeho životě se neudálo jenom to zlé. Když ho zaměstnání zavedlo mezi lidi, začal si postupně uvědomovat, že se s ním něco děje. Snadno se dokázal naladit na pocity druhých. Matně si uvědomoval, že něco podobného zažíval i dřív, ale najednou se to začalo stupňovat. Ze začátku mu to vadilo, ale později se to naučil ovládat a nevšímal si toho. Jen shodou okolností přišel na to, že pokud se bude opravdu snažit, dokáže lidi přimět, aby se cítili přesně tak, jak bude sám chtít. Někdy toho využíval, ať už šlo o nezávaznou schůzku s krásnou dívkou nebo o spropitné, pokud zrovna dostal místo číšníka. 
Osud ho však svedl na zcela jinou cestu. Do médií se dostaly zprávy o mutantech a Nickův život se o něco změnil. Spojil si to, co se vlastně děje a stáhnul se do ústraní. Uvědomoval si, že jeho schopnost je snadno přehlédnutelné a ničím nápadná. Přesto mu do života vstoupil muž, který všechno záhy změnil. Nick se začínal zajímat o hnutí Bratrstva, téměř až fanaticky sledoval všechno dění kolem Magneta a dalších mutantů. Měl zájem se k nim přidat, přestože neměl příliš co nabídnout. Jeho rozhodnutí však předběhl samozvaný bůh, který ho lapil a stáhl do svých sítí. Teprve s ním se Nick naprosto ztotožnil. Nathaniel Essex mu ukázal zcela nový směr. Neodsuzoval jeho nenávist, nechával se obklopovat zájmem o svou práci. A tak se to stalo. 
Nicolas souhlasil, že mu poslouží jako jeden z výzkumných subjektů. Bez ohledu na bolest a případné vedlejší účinky, bezhlavě se šílenému vědci odevzdal. Účastnil se podivných experimentů, které nedobrovolně podstupovali i další mutanti. Nick o nich nechtěl nic vědět, nezajímalo ho, kde je Nathaniel bere. Pro něj to bylo jen zboží, které potřeboval ke své práci a tak nebylo proč v tom hledat jakýkoliv zádrhel. Možná se Nick zeptat měl, a to předtím, než se probudil pod dalším pokusu. Chtělo to nějakou chvíli, ale účinky na sebe nenechaly dlouho čekat. Bylo překvapení, když zjistil, že umí daleko víc než jen přimět kdejakého tvrďáka k pláči. Oheň a led, dva protiklady, které mu mutantský bůh seslal jako odměnu za jeho loajálnost. Dalších výzkumů už se Nick zdržel, když už měl jak se ochránit, začal usilovně pátrat po své rodině. Zjišťoval všechno, co se dalo, kupředu ho hnalo to, co by každý předpokládal. Chce se pomstít bestiální matce, toužíjí ukázat, čeho se vzdala a co ji donutí zemřít. Jeho plány se průběžně o něco mění, jeho cíl však zůstává stejný.
FC: Alexander Skarsgård