Bary v New Yorku

Každodenná rutina. Vypnúť budík, 5 minút premýšľať, či vlastne stojí za to vstávať z postele, 10 minút reálne vstávať z postele za doprovodu vzdychania, nadávania a sťažovania si stene naproti. Ďalšie dve minútky trvá prejsť do kúpelne a umyť si tvár, opuchnutú a unavenú z nedostatku spánku dúfajúc, že ju ľadová voda trochu preberie. Prvý svetlý bod dňa je horúca káva, jej horko-sladká chuť dokáže prinavrátiť život aj mŕtvole menom Michael Adams. Strapatý, rozospatý a rozmrzelý sedel v kuchyni pri malom stole, popíjal kávu a premýšľal, prečo aura, ktorá robí ľudí okolo neho spokojnejšími nemôže občas pôsobiť aj naňho. Obliekol si jeden zo svojich lepších oblekov námorníckej modrej farby, ktorý doplnil vkusnou striebrom prešívanou kravatou a ešte raz sa skontroloval v zrkadle, než sa pobral na cestu do práce. Až teraz, keď ho ranný vzduch skutočne prebral, začínal si uvedomovať nervozitu z udalosti, kvôli ktorej si výnimočne obliekol oblek. Okrem nepríjemného pocitu mal ešte aj stiahnutý žalúdok, ktorý nezachránila ani káva. Dnes mal mať stretnutie s Wadeom Wilsonom, ktorého skôr každý poznal pod menom Deadpool. Netušil, čo ho to napadlo poslať Wadeovi pozvánku na interview, ale keď to prijal, až vtedy si Michael uvedomil, že to môže byť docela prúser. Nehodlal však nechať na sebe nič poznať, nie nadarmo mal imidž profesionála v priestoroch New York Times. Napriek tomu, akú krátku dobu pre nich písal, získal si rešpekt riaditeľov aj kolegov a len vďaka tomu sa vyšvihol prakticky spod mosta do Manhattanu. Svoje Camaro odstavil na neďalekom platenom parkovisku a pomalým krokom sa uberal ku kaviarni San Ambroeus, ktorú vybral pre stretnutie. Bola jedna z jeho obľúbených pre svoju príjemnú atmosféru, vynikajúcu kávu a samozrejme croissanty a iné pochúťky. Človek tu mal možnosť denne stretnúť rôzne celebrity, ktoré tu raňajkovali alebo sa len zastavili po kávu, bolo to vskutku dokonalé miesto a nekonečná studňa inšpirácie pre mladého tvorivého človeka. Do stretnutia o 9:30 mal ešte asi desať minút a tak to využil na to, aby si zapálil a aspoň trochu ukľudnil svoje nervy. Nakoniec však nedofajčenú cigaretu hodil do popolníka a vošiel do voňavej, teplej kaviarne.
"Jedno dvojité espresso poprosím," usmial sa na peknú, mladú čašníčku, ktorá sa pri pohľade naňho zatvárila trochu rozpačito a zahanbene. Tá len mlčky, ale s príjemným úsmevom prikývla a zvrtla sa na päte, Michael však ešte stihol zaznamenať, že sa červenala. No, ostávalo mu pár minút do stretnutia, ktoré mohlo znamenať postup v jeho kariére alebo totálne trápne fiasko.

Od nakopání Francisovy holé zadnice uběhla ta nejlepší a nejmírumilovnější doba, jaká ho mohla čekat. Za zvuků písně "I walking on sunshine", si užíval Ness, užíval si s Ness a užíval si, že si užívá. Někteří nehodní, kteří mu skočili do cesty, mu do ní skočili naposled, jelikož nechat je naživu by je jistě mrzelo a ještě by se sami samým smutkem vrhli pod vlak a zdrželi by na stovku cestovatelů, kteří by si to s ním pak šli vyřídit s vidlemi a molotovy. A to by se pak píseň změnila na "Move bitch, get out my way" ... nebo by také šlo "Oheň! Oheň! Bude svítit!" Ale to se odebral cestou zcela mimo. Myslel na svůj šťastný život zrovinka, kdy si zbraní ustřelil vršek pivní láhve, aby si mohl dopřát moku, když mu dvířky ve dveřích prolétl dopis.
"Oooh!" otočil se o stošedesát stupňů jako nějaká modelka a vykročil s rozbitou lahví k tomu kusu papírku. Rozvibroval celou svou postavu v ladném rytmu a začal se pomalu sesouvat dolů, zatímco zadek měl dokonale vystrčený proti oknu. Věděl, že ho soused sleduje, tak ať má řádnou podívanou. Zadek si i poplácal než na něj začal bít jako na činely. Bohužel takový zvuk nevydávaly. 
Zase vyskočil s papírem v ruce, otočil se a poslal hříšný polibek sousedovy s dalekohledem. Stejně mu ho jednou strčí do prdele, zato že mu šmíruje holku a budoucí matku jejich malé Meryl Cher. 
Dosedl na barovou židličku, zamžoural na papírek a zjistil, že jej jakýsi novinář zve na romantickou večeři při svíčkách při níž se z něj pokusí dostat ty největší pikantnosti.
"Michael Adams?" zabrblá si pro sebe, poškrábe se ve vlasech a opustí své místečko na židli. 
"Tak trochu ovšedníme ten náš milovaný stereotyp!" zahodí papír do dáli a odkočí si ke skříni. Musel zakrýt své ohavné avokádo, ale přitom nesebrat veškerou pozornost v baru. Tudíž místo svého rudého latexu si na sebe vzal ... tramtadadá ... chvilka napětí! Hnědý latex! Speciálně si ho vyrobil ... ehm, nechal vyrobit na své průjmové období, které naštěstí prozatím nenastalo. Zato nyní se dost hodil! Šoupl na něj klobouček, přes to koženou bundu, kterou obšlehl od Wolverina a vydal se na čundr. 
Pohopkával ladným krokem jako laňka než se dostal na místo určení. Rozrazil dveře, upoutal na sebe pozornost každého, kdo měl oči a zavolal do prostoru.
"Tak kdo z vás je Peter Parker? Ten slavný fotograf, co se mnou chce mít interview?" vyskočil přitom na stůl jakéhosi páru a několikrát se otočil dokola, jakoby si honil ocas.
"Já čekám, ukaž se, ať jsi kdekoliv, Péťo!"

Michael netrpezlivo sledoval ručičku svojich hodiniek a povzdychol si, keď odbila dve minúty po dohodnutom čase. Sám Michael bol dochvíľny, čo sa práce týkalo a keď niekto meškal, vždy ho to mrzelo. Keby však vedel, s akým nástupom sa takzvaný Deadpool objavil, možno by sa ďalšiemu päťminútovému meškaniu potešil, aby stihol stretnutie včas zrušiť. Keď s veľkým hlukom a plný energie vošiel do inak kľudnej kaviarne a rozrušil tak všetkých prítomných, Michael si len povzdychol a skryl si hlavu v dlaniach. Potom sa však s veľkým sebazaprením postavil a pripravil sa tak o poslednú možnosť vyhnúť sa tomuto trápnemu incidentu.
"Ja som ten novinár a volám sa Michael Adams, nie Peter Parker," usmial sa. Deadpool, teda Wade Wilson bol oblečený prinajmenšom podivne, v hnedom spandexe, v koženej bunde a s klobúkom vyzeral tak divne, ako len jeden divný mutant vyzerať môže.
"Prosím, posaďte sa a nerušte ľudí pri raňajkách," ukázal na sedačku naproti sebe. Michael bol usadený v jednom z boxov pri okne, s polkruhovou sedačkou, pred ktorou bol okrúhly stolík, na ktorom mal pripravené svoje papiere, otázky a samozrejme mikrofón. Dúfal, že sa Wilson trochu upokojí, netušil totiž, že z jeho interview nakoniec bude dozor nad dospelým dieťaťom. Mohla však od toho závisieť budúcnosť jeho kariéry, keďže bol prvý, kto sa odvážil s Wadeom "Deadpoolom" Wilsonom spraviť rozhovor. Samozrejme to malo svoje dôvody, určite by to nespravil, keby nevedel, že ho môže v najhoršom prípade zadržať a spacifikovať. Hanbu mu už však Wade spravil, takže teraz sa mohol práci venovať ako profesionál.
"Dúfam, že vaša cesta sem bola pohodlná," povedal mu jednoduchú formalitku a listoval vo svojej hromádke papierov, aby si pripravil navrch svoje otázky.

Otáčel se stále dokola a hleděl po těch vyděšených tvářičkách, které by samou chutí zulíbal. Ruce v bok, klobouk, tak aby viděl. Už tak stačilo, že měl přes svůj avokádo ksicht masku, ve které se špatně dýchalo a špatně mžouralo. Jak zamžoural, tak se mu vše slilo do bílé a on si připadal jako by mu někdo stříkl ejakulát přímo do očí. Poprvé tomu i věřil. Začal si třít masku, až do ní udělal díry. A tak na pachatele vykoukly dvě krásné, laní oči a následně nato ho dvě krásné, laní nožky řádně nakopaly do prdele. To byly časy. ... počkat! Stále jsou! Nejlepší léta jeho života! 
Když udělal třetí kolečko, novinář se mu odhalil! Nahnul se, aby ho lépe viděl, přičemž vyšpulil půlky na druhou stranu restaurace.
"Myslel jsem, že budeš ... menší. Nu což, příště žádné přehnané nadšení, to si zapamatujte, děti," ukáže ven z obrazovky, na tu podivnou bytost, co za něj píše jeho myšlenky i činy a totálně ho hnojí. Následně nato seskočí ze stolu a ladně vpluje do boxíku. Klobouk hodí na stůl, následovaný nohama. Díky tomu se mu zadnice sklouzne a on se málem s tím sám sklouzne pod stůl. Naštěstí se rychle zachytí vršku boxu a vyšoupne se nahoru, nožky dál na stole, kousek od novinářovi existence.
Téměř se přelomil v půli, když se k němu naklonil, přičemž si dal ruku k ústům.
"Já to chápu, jsi tu inkognito," zašeptal k němu a vážně pokýval hlavou. ..."Jen ... změnili ti herce? Zase?! Nejdřív jsem si zvykal na Maquira a když jsem s ním byl konečně spokojený, tak naskočí Garfield a vše zesere. Víc jak pavouk se choval jako smažka na cracku. A pak jsem se zamiloval do Toma Hollanda. To byl kousek! Měl v sobě vše, co by pravý hrdina měl mít. Humor! Roztomilost! Pořádný rudý oblek!" chtěl hodit rukou k sobě, jenže chybička se vloudila. Dnes měl jen hnědý. Zamávl to packou a pokračoval. ..."Nechci tě urazit, kámo. Ale zrovna tebe jsem si jako Parkera nepředstavoval. Víš, do Stmívání ses mi hodil víc," s povzdechem se zavrtěl, přičemž opět sjel níž. Oběma rukama se drapl za části boxu a vyšoupl se tak, že se nožky opět umístily blíž k němu. Ale nyní seděl jako L z Death Notu. Dřepěl na sedačce a bílýma kukadlama hleděl na Petera Adamse.
"Cesta? Ta je vždycky skvělá! Zvlášť když míří do zajímavé destinace," pohodí prackama, přičemž zamává jednomu chlápkovi s pleši, který ho s naštvaným výrazem pozoroval.
"Ahoj, Bobby Joe! Je skvělý, že ti už vyndali hlavu z Donnieho zadku. Příště to zopakujem, brouku," maskou na něj mrkl než se zase obrátil k pisálkovi.
"Ták, jaké pikantnosti chceš, abych ti prozradil? Kde jsem žil? Jestli jsem panna? Co mám pod tou maskou?" podrbal se krátce na hlavě a po očku pozoroval, jak se blíží Bobby Joe.
"Omluv mě," zvedl prst, vyskočil na nohy, vzal Bobbyho překvapenou hlavu za pačesy a práskl s ní o jejich stůl. Chlápek okamžitě odpadl.
"Úklid ke stolu tři," vyvolal do vzduchu a vrátil se na místo. ..."To bychom měli, tak pokračuj," vyzval ho, jako kdyby Michaela pustil ke slovu.